JEJÍ OČI

Jaké máš modré oči,

jaké máš krásné, modré oči,

pletený šáteček na hlavě tvé má tutéž barvu,

taková modrost hlubokých a šťastných nocí,

taková modrost tichých, zamyšlených moří,

ó modrost tvých krásných, drahých očí!

Tys sledovala všecky cesty mé

a uměla jsi v duši čísti,

kam marně toužíme, co ztrácíme

tisíckrát vítězstvím svým jisti.

Do stínů zraků mých se díváš dnes –

a nevyznáš se, – jen se díváš

a miluješ; a když se soumrak snes’

neb oheň, – ty jim nezazlíváš.

A na živu být chceš, by prodloužen

byl život můj! – Ó nezasmušíš

pohledu svého v divný onen den,

mé tmy, ač jasnovidně tušíš...

A na živu být chceš pro štěstí mé,

jež v uvadlé své ruce svíráš,

buď blahoslavena, ó cítíme,

proč světel oněch – – nezavíráš – – –

Jaké máš modré oči,

jaké máš krásné, modré oči,

pletený šáteček na hlavě tvé má tutéž barvu,

taková modrost hlubokých a šťastných nocí,

taková modrost tichých, zamyšlených moří,

ó modrost tvých krásných, drahých očí!