JEL SMUTNOU KRAJINOU...

Jel smutnou krajinou pod stromy uvadlými,

pod stromy uvadlými zvolna jel,

kůň k předu kráčel smutně kroky mdlými,

a z tyčí telegrafních podzimní zpěv zněl.

Jel smutnou krajinou. Vše žití zradilo ho,

jsou ženy zrádné, zrádné myšlenky,

zní havranů to hejno: „hoho, hoho“.

Jel zvolna. Poprvé jel bez své milenky.

Tak sladce mřelo by se. Podzim svity mdlými

by mrtvé tělo zhalil ve svůj šlář.

To tělo zryté zobci klovatými

by v poli padlo sladce jako na polštář.

Jel smutnou krajinou pod stromy uvadlými.