Jelen.

Již zoře nadějí jsem všech se vzdal,

již vše jsem složil do rakve svých přání,

v půl cestě s veselím se potkal žal

a s polibkem druh k druhovi se sklání.

Proč, že mu v cestě jsem, dí ten i ten,

když klidně bloudím bolestí svých pouští?

Nač štvete jelena, jenž postřelen

mře při červáncích noci v lesa houští?