JEN.

Jen kytičku hlohu

dám, krví jež svítí,

jen to dám, co mohu,

jen co duše cítí.

Jen kytičku hlohu,

v níž západ se leskne,

jen to dám, co mohu,

z té duše své teskné.

Ta nemá jas žití,

jenž v jitru jen zpívá,

chlad večera cítí

a v soumrak se dívá.

Květ bílý mi nedá

již zem tato celá,

ten dá Ti až bledá

dlaň s andělů čela.