JEN CHVÍLI...

Přivřete okna i okenic rám,

venku den příliš je bílý –

chci býti v šeru a chci býti sám,

chvíli jen, chvíli!

Hlavu tak pustou a zmučenou mám,

v jeden proud nejasný slily

všecky se myšlenky, uniknout tmám

přejte mi chvíli!

V oddechu chvíli té abych si střás’

vědomí těžké, že třeba jít zas

v zápasy, které mě tolikrát bily –

ať venku rozlit je sluneční svit,

chci nyní v samotách potichu snít

chvíli jen, chvíli!