JEN CHVÍLI JEŠTĚ

Jen chvíli ještě sečkej, úže ke mně

se přitul. Slyšíš? Odbíjejí temně

hodiny se věží. Věčnosti smích

to zaznívá? Buď se mnou ještě chvíli,

břeh nabrala pro strašlivý žal síly,

nech, nech své ruce v mých!

Tys byla mojí věštkyní. To říkám

ti na odchodu. Miláčku můj, nikam

ach nikam bez tvé vůle nevzletím!

Chci ještě cestou mračnou dále spěti,

v propasti hvězd a moří pohleděti,

nech, nech své oči mým!

Kde jsme? Svět obklopuje nás a tvoří

své divy. Jsme-li pouhým snem, jenž hoří

a zhasne? Věčné lásky paprskem

sviť pro mne, zázraku. A rozloučení

když smutné je, ať opuštěním není,

nech, nech své srdce v mém!