JEN HRAJ MI...!

Jen hraj mi v klavír z palisandru starý,

mne předtuch mučí roj a hoří zrak,

má duše znavena je všemi dary

a v srdci nevyslovně pusto tak.

V mém srdci chladno, tvůj zpěv náhle tichne,

ó zpívej dál, ať slyším harfy zvuk,

než vichr mrazivý v tvář Smrt mi dýchne

a stiší každý srdce toužný tluk.

Nech blouditi mne tvými zahradami,

tvých sadů rozkoš zas chci znaven ssát,

chci s tebou jít, kde byli bychom sami,

až počneš zase sonatu svou hrát.

Jen hraj tu píseň, když noc tichá, vlahá,

já podlehnout chci v stopách písní tvých –

a půlnoc osamění jak k nám sahá,

pojď, zemřem v háji liljí netknutých.