Jen jeden ostrý dech, jenž vanul mrazem,

Jen jeden ostrý dech, jenž vanul mrazem,

se dotkl kaluže, již povrch šedý

kryl tříští se a stuhl v tenké ledy

a v hladkou plochu proměnil se rázem.

Jen jeden paprsek, jenž slétl na zem

snad poprvé a také naposledy:

již zatřpytil se povlak ledu bledý

a rozjiskřil se náhlým světla vzkazem.

Jen něco pevnosti, jen trochu lásky –

a kalný příboj, jenž se proudem vlní,

jenž mladá srdce nepokojem plní

a v hladká čela ryje pusté vrásky,

se zčistí v tvrdou ocel přesvědčení

a nadšením se v jasný křišťál změní.