Jen jeden úsměv dej do nocí těch

Jen jeden úsměv dej do nocí těch

a pohled, který světlem ve tmě je,

a slova, v kterých, i když skoupá jsou,

se něha zachvěje.

Tak člověk žadonil – a Bůh ho vyslyšel:

dal na lásku mu zřít a na krásu,

dar slov mu uštědřil, by oděl v ně

vše, na co z dáli hleděl v úžasu.

A naučil ho hledět na nebe

a v lidských duší hloub se ponořit,

vše pro jiné chtít, nic už pro sebe,

a ze samoty láskou hovořit.