Jen jedinkrát.

Jen jedinkrát

svou ruku chtěla bych ti ve tvou dát

a říci: „Pojď!“ A jíti s tebou v les,

kde haluzkami nebe prokmitá,

kde v každém křovíčku je ukryta

a šeptá láska, zvoní ptáků ples,

kde ještě bez vroucnosti neprones’

ret slovo jedinké. – Chci vzpomínat!

A vzpomínám,

jak vždy jen bez tebe v les jíti mám,

co na čelo tam sprchá opojných

a vroucích básní, jak se vlní cit,

když duše polétá a počne snít,

když les mi netají svůj pláč ni smích,

když bloudíc po pěšinách omšených

zřím tebe, drahý můj, ač nehledám!