Jen ještě chvíli...

Jen ještě chvíli nutno nocí jíti,

jen ještě chvíli, než se rozední!..

Hle, štíty hor již prvním svitem svítí

a hoří tmou – ó, jenom pohlédni!

Ó věř, ó věř, tam v dáli na východě

den nový vstává z tajů orlích hor,

a k novým plavbám vyplují zas lodě,

jak vyhoupne se slunce nad obzor.

A nových nadějí křik rozjásaný,

těch nadějí, jež zmlkly únavou,

zas rozletí se hlasně na vše strany

jak zlatých ptáků píseň dálavou.

A poutník zemdlený již dlouhou poutí

zas pramen najde trysklý ze skály,

a ženci přijdou zralé klasy žnouti,

jež tíhou svou již k zemi klesaly.

Pak všechny svíce rožnem na oltáři,

jejž ozdobíme květů záplavou,

zrak zvlhne radostí a v světel záři

pět budem píseň velkou, jásavou.

To bude velká slavnost Vykoupení,

v níž nezazní už tóny smuteční,

jen radost bílá jako světlo denní,

jak bílý, teplý paprsk sluneční. – – –

Jen ještě chvíli!.. Štíty hor již svítí,

již jihne noc i tato poslední...

Jen ještě chvíli nutno nocí jíti,

jen ještě chvíli, než se rozední!..