JEN JEŠTĚ DNESKA NAPOSLED...

Jen ještě dneska naposled

mně popřej patřit ve svůj hled,

mé zlaté, drahé poupátko,

žel škoda, že tak na krátko.

Jen ještě dneska naposled

pojď alejí tou naší zpět,

nechť ručku bílou stisknu ti,

to slzu ve zrak vynutí.

Jen ještě jednou naposled

se rtů svých odlož mráz a led,

nechť úsměvů tvých, poupátko,

mě potěší, byť na krátko....