Jen láska pochopí i to, co hřích,

Jen láska pochopí i to, co hřích,

a skryje vše v svém odpuštění tichém;

jen láska jedy retů výsměšných

a slova mluvy při hovoru lichém

v lék promění. I jed je dar

a užit v kapkách vzdornost vzbudí v těle,

a slovo pro toho má pravý tvar,

kdo o význam se jeho utká směle.

Na konec tupou zbraní šleh i jed,

o pancíř lásky zachytíš-li ostří

a přijmeš slovo, jako květ bys zved.

Tak bojem duch i cit tvůj jen se zostří,

když srdce nedá na slov klam a blud

a filtrem svým nevpustí kalu rmut.