Jen milovat...

To, co ústa kantorova

v čtveru bílých, školních stěn

v duši moji zasít chtěla,

uchytlo se málo jen –

moje touha záhy spěla

za studiem srdce žen.

Celým žárem, silou duše

já vše hleděl proniknout,

každý pohled, úsměv, chvění,

každý slední srdce kout,

náhlou bledosť, uzardění,

mlčení i řečí proud!

Ó, ty smutné resultáty!

Hledej v světě, jak kde chceš,

tolik stránek nejrůznějších,

tolik shody nenajdeš!

Steré oči, steré líce,

v srdci hlouposť nebo lež!

Duše žár a vzlet a sílu

já jsem při tom utratil,

mám pár smutných zkušeností,

ty jsem draze zaplatil;

studoval jsem do sytosti –

daleko však zůstal cíl...

Astro podzimku ty mého,

šedooká lásko má,

nechci naslouchati více,

co zní tvýma prsoma,

nech mě líbat svoje líce,

opíjej mě zrakoma!

Líbat jen a líbat zase –

život má tak rychlý spád!

Nechci více přemýšleti,

nechci vše zas pochovat!

Zima moje rychle letí –

astro, chci jen milovat!...