Jen momenty.

Jen momenty, jen chvilky zveme svými,

vše ostatní nám cizí se v nic hroutí,

vše honba jen, rci sám, kde spočinouti

myšlénkou, citem, vzpomínkou i rýmy?

Jen momenty vždy skly jak kouzelnými

zříš cos v svítilně magické se hnouti,

však mizí v ráz to a sám dlouhou poutí

jdeš desillusí, mátoh vírem, dýmy.

A nyní ptej se: Z těchto chvilek drahých

co bylo ještě vykoupeno vinou:

a máš tu celou bídu všeho žití.

Na vzpomínek skle pár jen kontur nahých,

víc vzdechů, slzí v srdce hudbu línou

dí zřetelně: Je líp, již děcko mříti!