Jen naděje, jen naděje!

Jen naděje, jen naděje!

a pokud jiskra síly

nám zbývá, naše svatá věc

se k zkáze neuchýlí.

My, národ tichý, holubí,

musíme klidně žíti

a jenom z polních květinek

svým touhám věnce víti.

Jsme jako velké jezero,

tak hladké a tak klidné,

jež ani vítr z hrází ven

ku skoku nevybídne.

My čekáme, až dějin duch

nás povolá k své dráze

a, by nám nezhoustla snad krev,

hlodáme tiše hráze – –