JEN ODVAHU.

Je rozkoš v životě, je rozkoš ve smrti

a touha po věky hladova jest,

ranami, výkřiky nikdo svět nezdrtí,

zoufání černý květ vždy bude kvést.

Šílené radosti smyslných extasí

vždy těla naleznou k slavnostem svým,

je vášeň bez konce, jak moře bez hrází

s pohledem v neznámo vytřeštěným.

Padněme do proudu nazí a žízniví,

na vlnách života lze chvíli být,

dědičná sblížení, dědičné protivy

v akordy vítězné lze proměnit.

Krev srdcí vypijme, jed duší spálen již,

poslední zbytky sil dejme si jen,

nadarmo, ženo má, ku břehu pohlížíš –

tam, k Bohu, nevzletí ďábelský sten.

Jsou vlny nad námi, jsou vlny pod námi,

zmítaná těla se vášnivě chví,

zahynem, zahynem líbáni hvězdami

vítězní, vůlí svou zatracení.