Jen pod náš prapor!

Ó kdybyste jen chtěli s zjasnělými čely

pod vlajku naši přivinout se úže,

a jak nám odkaz smělý našich vůdců velí,

v šik jeden srazit se do posledního muže –

hned pominuly by ty dlouhé české zimy,

a z chmur by zase šlehly červánkové růže.

Tož nechte předsudků svých! pryč už jednou s nimi!

pryč s šklebem na retu a pod náš prapor úže!

Jen pod náš prapor – hned jsme k cíli blíže;

a sobě věřme; kdo nám ruce líže,

ten do krve nás jistě škrabe stranou.

Na toho zdvihněm pěsť radš bojem zdranou,

v níž stajena je síla Zábojova – – –

a věřte, Svoboda nám vzejde nová.