Jen pohleď kol.

Proč v čele tvém se rodí vráska

a z retů bolný prchá vzdech?

Jen pohleď kol – tu vítá láska

a slasti k tobě vane dech.

Ty skláníš očka – slza vřelá

v tvou kane, krásná děvo, líc – –

ó, zastav let svůj, duše smělá,

a u minulosť nehleď víc. –

Ty v luhu stojíš – kvítek vonný

ve touze k nožce tiskne ret

a podál ptáče zvuky roní

a v tvář tě vánku líbá let. –

A ty – – ó, vzhledni kolem sebe,

jen oko směle vzhůru vznes –

ty vnadné všude spatříš nebe

a sladký všude lásky ples.

Slyš! – zvony znějí. – – Smutně kráčí

pohřební průvod – pláč a vzdech,

a slzy vřelé hojně smáčí

rov chladný v bolů plamenech. –

A ty? – – Ó nervi vlasy sobě,

jen sáhni k srdci – utlum cit;

když jeho v chladném skryly hrobě,

ty boly ukryj v ňáder byt.

Jen vzhlédni směle kolem sebe

a oko jasné vzhůru vznes:

Tu vnadné všude spatříš nebe

a sladký všude lásky ples.