Jen pomysl jsi, věčně nevyzpytný,

Jen pomysl jsi, věčně nevyzpytný,

duch lidstva časný tebe neproniká,

jak had tvá vůle sem a tam se smyká,

kdo vystihnouti může zjev tvůj kmitný?

Chví člověk před tebou se hloubej citný,

ač stálým hádankám tvým těžce zvyká,

v mdlé bázni jen své otčenášky říká,

by života si zmírnil žalář bytný!

Chab ochranu si hledá tebe vyšší,

když chvěje se a vymýšlí si bohy

a domnívá se, ti že líp jej slyší!

A nadsmyslné přikládá jim vlohy,

ač jsou to sil tvých pouzí tovaryši.

Vždy tebou klamán člověk přeubohý!