Jen rovných práv a stejných zdob

Jen rovných práv a stejných zdob

uznává naše doba,

netrpíc, by se předsudkem

snad chtěla hájit mdloba.

Nám každý vítán, stejný směr

kdo snahou stejnou volí,

kdo jeden omyl odhalí,

kdo jeden odpor skolí.

My velebíme minulosť

a její hrdé znaky,

však nepodáme život svůj

za chlubné za přízraky.

Nám sluje znakem osvěta,

náš duch jen k předu čelí,

ne jak mu zisk neb poddanosť,

leč povinnosť jak velí.