Ó jen se dívej!

Jak měsíc zahalený v mlhy rej

se na zem tiše dívá,

tvůj obličej,

zkad smilování mírná záře splývá,

zří v duši mou a roní hvězdný svit

v můj cit,

i necítím, že v duši mé se stmívá.

Ó jen se dívej, dívej,

ó jen se dívej dlouho!

Slunce mých dnů, luno mých snů,

má touho!

Ať oka tvého jasný amethyst

ve slzách usmívá se,

neb tich a čist

plá sluncem štěstí – jen se dívej zase!

Víš, z něho vždycky padá hvězdný svit

v můj cit,

že rozpěju se jak pták na oase.

Ó jen se dívej, dívej,

ó jen se dívej dlouho!

Slunce mých dnů, luno mých snů,

má touho!