Jen smích...

Jen smích pro moje boly měla –

a já ji přece měl tak rád! –

vždyť jitra svit jí kanul s čela

a krásná byla, plna vnad!

K mé touze měla pohrdání –

a já ji přece měl tak rád! –

neb jejím zrakem v snivém plání

i král by si byl hlavu zmát!

A polibek mi dala pouze – –

a já ji přece měl tak rád! –

Ó tehdy mřel jsem v sladké touze,

a byl bych líbal tisíckrát!