Jen štítem pravdy lze se chvilku krýti

Jen štítem pravdy lze se chvilku krýti

a směle jít tvých hněvů na ohaře,

tož mužně v před, pryč se škraboškou tváře,

v ní strach a slabost, bludičky dvě svítí.

Pryč s bázní, jež se v nitru chorých nití

a k svatým sklání šíji lstného lháře,

všem nechať v srdcích slunná svitne záře

a v plápol pravdy zhárá každé žití!

Z nás každý najde svoje vykoupení

a touženého posled dojde rána;

jest v smrti skryto naše probuzení.

Jí nazpět jdeme v sídla různě zvaná,

kde věčný mír, kde bolestí již není,

ať ráj se zovou, eden, či nirvana!