Jen trochu hudby.

Jen trochu hudby zamknout v duši svojí

ze všeho, co se kolem v světě rojí.

Z vln šumu, z hvozdů nedozírných dechu

i z písně ptáka, z krovek brouka v mechu,

z pohádky větru, který v kamnech pěje,

z kejhání hus, jichž tlum přes pole spěje,

z rachotu hromu, který v mraku duní,

z hadího syku, kdy se v stráni sluní,

z ulice vřavy, z vozu hluku, víru,

z poslední noty, jež zní na klavíru,

ze škeble ruchu, kde spí moře celé,

z kaskady varhan v kathedrale ztmělé,

z praskotu dříví, v krbu když se ztmívá,

i z písně, plyn jež v lilii své zpívá,

z tikotu hodin, z nábytku, jenž praská,

z ševele krajek, jež odhrne láska,

z růžových rtíků, z ňader vlny spící,

z polibků zvuku daných při měsíci,

z tlukotu srdce, které láskou zmírá

svou mísíc hudbu v hudbu všehomíra,

z výbuchu zátky, ke stropu jež letí,

z popěvku, každý jejž zná po paměti,

ze smíchu dětí v osamělém dvoru,

z družného starých přátel rozhovoru,

ze zvuku nože v nové knize básní,

při samovaru, když se v duši jasní.

Jen trochu hudby zavřít v duši svojí

ze všeho, kolem co se v světě rojí,

jen prázdno nemít v srdci, nemít hlucho,

jen zpěv tvůj, naději, tvůj ševel, tucho,

tvou hymnu, lásko! popěvek tvůj, štěstí,

a všecko dá se unést bez bolesti!

Jen trochu hudby zavřít v duši svojí

ze všeho, co se kolem v světe rojí.