Jen trochu lásky!

Jen trochu lásky a ten život celý

se vší svou mukou hned má barvu jinou.

Jen trochu lásky a jak zlatoskvělý

dne paprslek když vzplane nad krajinou

a protne mlhy, jež ji obestřely:

Té lásky trochu zjasní duše chmůry,

v květ nový vzbouzí touhy, které hynou

a sílu vlévá duchu, jenž byl třtinou,

jak požehnání, jež přichází s hůry.

Jen trochu lásky! Čaruplná změna

se děje se srdcem pod její rukou.

Nad všechen skvost je dražší její cena!

A třeba srdce umíralo mukou,

rty šeptají si píseň sladkozvukou –

A duše k nebi stoupá posvěcena!