JEN TROCHU TOHO POSLEDNÍHO ŽÁRU

Jen trochu toho posledního žáru

a trochu těch posledních blesků!

To zlomeným liniím svadlých tvarů

dá půvab matného lesku.

Ale trochu té něhy, která ti zbyla

pod prázdnými úsměvy tanečnice,

by sentimentálnost tichá se lila

tou nocí k ránu, kdy hasnou svíce.

To bude pak píseň o našem konci,

o smutné radosti dvou vyzáblých dětí.

Na poplach netrhnem puklými zvonci,

do noci, do ticha budem’ se chvěti...