JEN TROSKY!

To byla báseň! – Jako hudba sama,

jak měsíc snivá, úchvatná jak drama.

Já zapomněl ji, kamsi duše ke dnu

mi spadla a tam dřímá ve bezednu.

A s tíží vzpomínám si, život míjí...

Víc neshledám se s její poesií.

S tou hudbou smutnou a s tou barvou skvělou

jen trosky lovím – nikdy báseň celou.