JEN V BOL A PLÁČ.

Jen v bol a pláč jsme zrozeni

a k radosti jen v letný mžik

a ostatní je divý ryk

anebo hluchost co denní.

A i ten mžik se zaplatí

tím dráž’, čím srdci blíže je;

pak pustnou i ty naděje

a hrob jen námi bohatí.

A komu je to k zoufání

jen přiznej si, že tomu tak –

po moři spustlý pluje vrak,

kdo že ho dbá, kdo zachrání!?