Jen v lásce!

Staré sny vidím v krůpějích trávy,

písně na květoucí sněti;

s květy, jenž spějí kol mojí hlavy,

v dálku mé myšlenky letí.

Radost čtu v lesklém bystřice toku,

když do tmy olšin se ztrácí,

i v plaché laně důvěrném oku,

jež z toulky noční se vrací.

V doupnáka písni, jež se skal volá,

v sny dětství zalétám s chvatem,

tmu lesa rád mám, na vodě kola,

i západ hořící zlatem;

jak ale v snění Tvé jméno, drahá,

náhle mi zachvěje rtoma,

hned se duch vrací k pramenu blaha,

ví, že jest v lásce jen doma!