JEN V VZPOMÍNKÁCH...

Jen v vzpomínkách já blahých ještě žiji

a jimi trpkosť z duše zaháním,

při nich mé tepny rychleji zas bijí,

a na křídlech let mladých uháním,

však tím i z číše utrpení piji:

žal, nudu, bolesť, bědu s zoufáním,

a v srdci jakýs ponurý pták zpívá:

Dej vale světu, již se připozdívá!

A v nitru mém se bouří život dvojí:

Tu naděj v návrat lásky zaváté,

tam odříkání jedem rány hojí

a prodlužuje žití proklaté...

Tak s vírou v žití v beznadějném boji

já zdvihám k nebi ruce sepjaté,

leč vidím, jak mi s hůry kdosi kývá:

Čiň pokání, neb již se připozdívá!