Jen vám...

Jen vám, vy stromy zadumané,

jež šuměly jste tklivou zvěst,

jen vám, jichž stín tak sladce kane,

jak úsměv vlídný v prachu cest –

jen vám, vy luhy zkvétající,

kde v trávě perly napadlé,

jen vám, vy stráně dřímající

v rybníků modrém zrcadle –

jen vám, vy stezky, v jitra lesku

kde hlemýžď tich se ubírá,

kde slunečnice k nebi v stesku

své zlaté oko otvírá –

jen vám, vy hnízda, pták kde zpívá,

kde svlačec ploty ovíjí,

kde vížka hřbitovní se dívá,

na hroby v sněhu lilijí –

jen tobě, kraji něhy plný

já písně své bych zpívat chtěl –

ty z dětství znáš mých ňader struny,

ty nejlíp bys jim rozuměl!