Jen věřit dej mi,

Jen věřit dej mi, na tom světě širém

že někde, třeba v dáli, člověk jest,

jenž rád mne má

a komu moje čest

tak drahá jako mně.

Jenž ode mne

když srdce požádá,

zaň nedá svého půli,

a bude mým svým citem

i svou vůlí,

a žádná jeho lest

mne neponíží.

Jen věřit dej mi, v očích jeho skrytu

že najdu lesk, jak ten,

kdo k nebi vzhlíží

a nekonečno hledá ve hvězd kmitu.

A úzkost sejmi,

ať tíhu nepoznám,

že sama jíti mám

tím žitím jen.

A třeba v sen,

však přece věřit dej mi!