Jen vzpomínku!

Jen vzpomínku mám pro tě dnes,

jen vzpomínku! leč tichou tak a vonnou,

jak z jara v dřímající les

bych zadíval se zlaté páry clonou;

tam zpívá pták – mé srdce jeden ples,

tam v rose květ – mé oči v slzách tonou.

Vše o tobě mi dává zvěst:

v azuru skřivan, v trávě zvonek bílý,

a jestli duch můj motýl jest,

pel jeho křídel je tvůj úsměv milý.

Má píseň k tobě volá: „Dcero hvězd!“

však srdce šeptá: „Dítě mé!“ v též chvíli!