JEN ZÁBLESK JEDINÝ.

By Josef Václav Sládek

Jen záblesk jediný, jen zákmit, Pane,

do tmy, jež kolem duše mé se chmouří,

jen zákmit naděje ať jeden zplane

nám, kteří hynem v bouři, v bouři, v bouři!

Já modlil, rouhal se, já skal se třímal,

já tonoucí kol stébla ruku vinul –

Ó bože, z kolika již prsou hlas ten hřímal,

a ještě každý zhynul, zhynul, zhynul!