Jen začátek!

Jsou Maďaři „pod šablami“,

dobře se jim daří,

my jsme však ti staří,

raby z dětí děláme si sami,

až bůh do pusta nás zmaří.

Rozum dáme za hrjaté,

právo za číš vína,

za turáček syna,

jazyk za polovic – tu ho máte,

vždyť náš život samá psina. –

No, Parome, dolů na to,

jsili Slovák starý,

zahlaholi: Vari!

syp jim v hrdlo pěkné živé zlato,

máš ho dosti na podary.

Pusť tu smečku řvoucích hromů,

vzbuď jimi, kdo dřímá,

nač je ruka třímá?

Metej v setí, však ty víš už komu;

podpal: ostatní se zdýmá!