JENOM CHUDÍ

Však jenom chudí chodili se mnou

po proměnlivém chodníčku let.

Tu jejich vzpouru drsnou a jemnou

už chudé matky vštípil mi svět.

A život mne jí den ze dne učí,

vždyť jiného mi nemůže dát,

když světem skučí sten těch, jež mučí

bohatců lup a žraločí hlad.

Jak živočichů z jiného světa,

nesmírně cizí, strašlivý druh,

mně připadali po všecka léta,

a jejich nejfalešnější bůh

z bohů a bůžků největší hrůzu

a nejtvrdší mi ponouká pěst...

Chudobě zasvětil jsem svou Musu,

lásce a vzpouře z trnitých cest.