Jenom jednou chtěla bych Tě spatřit!

Jenom jednou chtěla bych Tě spatřit!

Jenom jednou v oko Tobě patřit!

Jenom chvílku drahé mi tak líce

uzříti – a pak už nikdy více.

Mně tak smutno, – želím toho stále,

žes tak zmizel zraku nenadále,

že jsi zemřel, nežli naše hledy

potkati se mohly naposledy.

Na rtech mnohé dřímá ještě slovo,

v prsou žal se probouzí na novo,

a ta slova nevyřknutá bloudí

ústy, srdcem, až se v mozek vloudí.

Ó jen slůvka chtěla bych Ti říci!

Ó jen chvílku patřit Tobě v líci!

Dechem jedním zapudit ty hněvy,

které vzrostly u příšerné zjevy!