Jenom někdy.

Zlaté hvězdy v dál se nebem rojí,

stkvoucí nebes bílé kamelie;

s nich se v kalich noci záře lije,

ani jeden paprsk v duši moji.

Vonné květy, co jich roste v lese

a co v ňadrech stráním na úbočí!

vůni cítíš, kam tvá noha vkročí,

ale srdce tvého nedotkne se.

Jenom někdy! v snění sladké chvíli

neznámého cos se nitrem třese,

jak když těžké křídlo pozvedne se

k světlu, k vůni – ale nemá síly.

Touha! jest to jako v smutné báji:

kouzlem padá křídlo bez ozvěny;

v mrtvé ticho ňader ozářeny,

slze hvězdami jen zapadají.