JENOM PROTO

To kdysi – marno měřit

čas a jeho hloupou délku –

dva copany jedné dívce

upletla maminka řádně.

Od temene tmavé hlavy

až po rozčesané konce

nemohli se ti dva snésti.

Každou chvíli přes rameno

přelít jeden, a ten druhý

jak bič mrštný švihl po něm.

Povídám vám: byli to dva copy – soupeři,

pořád se hledali, pořád se vyháněli,

museli lítat, museli švihat

sem tam, sem tam.

A jen pro ty věčné hádky

těch dvou rozlítaných copů

říkaly tetinky, říkala maminka

o dívce tichounké,

které je znova a znova zas pletly,

že je a bude s ní kříž.