Jenom růží kdyby na hrob zbylo.

Nežádám já na tom světě širém

žádný pomník, jenž by světu věstil,

kde as leží opásaný mírem

ten, jenž nad vše vlasť a lásku pěstil.

Jenom kdyby růží na hrob zbylo

a dvě ruce skrovný vínek svily,

jedno srdce kdyby zatoužilo,

oči dvě se v slzách zatopily:

pak bych blažen v svého hrobu temně

dřímal tiše, mile, blaze, jemně. –