Jenom z bázně, že mi bráníš, ženo...

Jenom z bázně, že mi bráníš, ženo?

Dost v mých ňadrech jest už zamračeno,

k čemu bázně, nejsem silen snad,

bych uhájil poklady tvých vnad

a pomluvě vlčí v uzdu paď?

Nebraň déle tisknout květ tvých boků,

růže na rtech mám, a blesky v oku,

chci tvé rozkoše mít ruměnec;

bránit-li však chce mi někdo přec,

v srdce nůž mu vrazím po jilec.