Jenom zdvořile.

V lese pod tou starou sosnou

stojí s družkou smrtonosnou

mladý Jíra, starý škůdce,

loupežníků lestný vůdce;

stojí vám tu na čekané

po kořisti dávno ždané. –

Prach se zvedá po silnici

baron jede s baletnicí,

kočí sedí na kozlíku,

duní dusot do lesíku.

Jíra vyjde z temna lesa,

pohotově pušku nesa:

„Pane baron, krásná slečno!

Zde je velmi nebezpečno.

Račtež sobě pozor dáti,

snadno by se mohlo státi,

že by lupič bez okolků

na život neb na tobolku

sáhnul v drzém ruky hnutí.

Protož činím nabídnutí,

že ji vezmu v uschování. –

Směl bych věděť Vaše zdání?“

Slova ta, když Jíra dodal,

baron tobolku mu podal:

„Mějte moje ujištění,

že bych velké potěšení

měl, kdybychom v krátkém čase

setkali se jinde zase.“ –

Jíra děkuje, jak sluší.

Kočí strachem v koně buší.

Prach se zvedá po silnici,

baron jede s baletnicí.