JEPICE.

Zlíhly se. Vylétly zdiveny do výše zrána

a světlem opilé pištěly, tančíce v kole –

nad nimi nebe se klenulo jak modrá brána,

zrající žitný lán vlnil se dole...

Bylo jim sladko a veselo v svatebním letu,

vítr je hladil, a slunce je do křídel hřálo –

země jim zchystala tisíce vonících květů,

a všechno kolemkol na ně se smálo.

Do tance výskly si veselé jepice dlouze:

vše se jim jevilo krásné a jasné a prosté –

tančily do šera večera, poznavše pouze –

že slunce svítí, kvete mák, obilí roste...