JEPICE

K večeru se teskně chýlí –

jepice!

Poklaď všechna vajíčka svá v dobrá místa –

neboť za nedlouhou chvíli,

krátkým letem unavená,

tvoje křídla seslabená

k zemi klesnou na vždycky.

Poklaď všecka vajíčka svá v dobrá místa –

ať z nich vzletí

nesmrtelnost tvá, tvých hbitých dětí

tisíce a tisíce!

Jsi zde na mžik k slávě žití,

duše má – ó jepice!

Sotva prvých opojení údiv potká křídla tvá,

otázky o podstatě tvé, vzduchu kolem, bytí všeho –

příliš ostrá jakost vzduchu,

a pak ještě Ruka s výše

zničí tě... Jsi jepice!

Nuže, duše! Sny své všecky,

poklad svojí bytosti –

nejtajnější, jež máš v sobě,

v dobrém místě uhosti!

Oklam Osud! Nad tvým hrobem,

duše má – ó jepice,

kéž tě uzří věčnou vzduchem chvěti,

odraženou v snech tvých, jichž ze všech míst vzletí

tisíce a tisíce!