Jeptišce, jež byla by málem pro mne zemřela.

Pepo milá! Pepo sladká,

byla bys i život dala!

Však jsi chtěla přece za něj

polibky a lásku moji! –

abych líbal, líbal, líbal –

abych líbal, šeptal: Zbožňuji Tě,

mám Tě rád!

Za polibek, vášeň moji

byla bys i život dala,

beznadějné lásce naší,

život dala, duši svoji!

Angelino, tichá sestro,

oči Tvoje vstříc mi plály,

vstříc mi plály. –

Bez polibků, bez objetí

sklonily se rety k sobě –

šeptaly si vstříc a plaše,

šeptaly si vstříc jen sladce

bez polibků – –

Byla bys i život dala

bez objetí, bez polibků

za můj život sebe v obět!

Tak Tvé oči v šeru plály,

tiše plály,

v mlhách když jsi odříkání

mizela, se

za mnou ještě usmívaly

tiše, sladce...

Pepo sladká: „V objetí Tvém

zemru ráda,“ šeptala jsi!

Angelino, tichá sestro, „Zemru ráda

bez objetí,

bez polibků,“ šeptala jsi.

A já líbám duši Tvoji,

tichá sestro Angelino,

duši Tvoji, ruce spjaté. –

A kudy půjdu žití vírem,

volat budu: Angelino! – –

A když vzkypí v orgji víno,

šeptat budu: Angelino...

Květy až i na mém hrobě

ať mi šepcí: Angelino...