Jeptiška. (I. V noci u okna.)

U okna v slzách k hvězdám

jeptiška hleděla,

kol ní sen lásky sladký

noc jarní šuměla;

vše slastí lásky vřelo,

květ líbal ve snu květ,

jen v její svadlém srdci

ten krásný umřel svět.

Palčivé tiskla čelo

ku mříži studené,

jež v lásce celovaly

rty druhdy milené,

a vzdech se pnul za vzdechem

ze srdce v noci klín,

neb v panně opět vzkřísen

umřelé lásky stín.

Ó, komu usoudil bůh

nešťastně milovat,

ne, tomu nedá míru

ni tiché cely chlad,

a srdci když svět spletl

korunu trnovou,

to nesloží k útěše

víc nikdy hlavu svou!

U okna v slzách k hvězdám

jeptiška hleděla –

kol ní sen lásky sladký

noc jarní šuměla;

vše slastí lásky vřelo,

květ líbal ve snu květ,

jen v její svadlém srdci

ten krásný umřel svět.