Jeptiška. (IV. Zapomenutý hrob.)

Za kostelem šedým stojí

v stínu porozpadlý hrob,

a v něm po světovém boji

dřímá růže zašlých dob.

Nikdo se tu nezastaví,

jenom časem slavík sám

zazpívá píseň oslavy

lásky věrné ssutinám.

A když krajem v liboznění

rozlévá se jeho hlas,

do života zapomnění

loudí lásky svadlý čas. –

Různý cíl nám život dává,

blah kdo se mu zasvětí:

muže krášlí činů sláva,

ženu lásky oběti.