JEPTIŠKA.

Ňadra, boky i tu šíji

biji, biji –

Ať ty ostny bodající

prší v tělo rozpálené

a krev hříchu žádající

ať jen stříká, ať se žene,

hladové ať maso ví,

čím jsou léčky ďáblovy!

Mrskám ňadra, boky, líce

víc a více –

Jako vonný větřík máje

vane to kol těla mého,

anděl hladí poletaje

tepotem mě křídla svého,

kolem hlavy se mi chví –

posle, pověz poselství!

Víc jen ran zde kolem boků!

Valně roků

hnízdí ďábel v onom místě!

Tryská krev, kam padne rána.

Posle boží, vyřiď jistě,

že jsem v krvi vykoupána,

vyřiď moje toužení,

ať už ženich nelení!

Jaký dech to kolem vane?!

Pane, pane!

Ženichu můj! moje touho:

Dech tvůj je jak slunce žhavý

Miláčku, kdes byl tak dlouho?

Hlavu cítím vedle hlavy...

Sladký... Blaho nejvyšší...

Muži můj... Můj... Ježíši