Jeremiády.

Zač stojí celý život ten

se svými „Ó“ a „achy“?

Tu samá bída, nouze jen

a všelijaké „krachy“.

Pražádný nikde blahobyt

a volnost – darmo čekat!

Všelicos mohli bychom mít,

nač smíme sotva čekat.

My máme slavnou minulost

a dosti výtečníků,

my máme krásných hesel dost

a dost i u nás křiků.

Leč co to všecko platno jest,

to nemá žádné „láže“ –

anť chybí hlavně, na mou čest,

nám peněz a kuráže!

„Jsmeť syny slavných Husitů

a boží bojovníci!“

tak deklamujem v úkrytu

my stateční kubíci.

Však zjevně se to prořeknout

bojíme jaktěživo – –

palcáty kladem pěkně v kout,

z kalichů pijem – pivo.

Kdyby tak tatík Žižka vstal,

vzor české rekovnosti,

a měl tu s námi žíti dál

v té naší přítomnosti:

Co bychom s ním si počali

my čeští ubožáci?

K šorfšicům by ho nevzali

a jakou dát mu práci?...